Moje cesta k baroku

Vždy jsem hledala nějaký alternativní směr, něco, jak vyjádřit svou osobnost. Jako skoro každého mě lákal gothic - kvůli ženskosti, návratu ke starodávnému odívání. Ale bylo tona mě moc temné... Já sice nejsem odpůrce černé, ale mnohem raději mám pestrost a jemné ,,květinové" barvy.

Pamatuji doby, kdy jsem byla jakoby gothic, ale měla jsem na sobě tolik barevných doplňků, že mě tehdy dokonce přátelé vykopli z Eroru (známý metalácký klub v Praze), když jsem o sobě mluvila jako o stoupenci této subkultury a měla jsem na sobě bílý korzet, růžová kvítka ve vlasech a perly okolo krku.

Do Eroru jsem už nikdy nevkročila. Stejně jsem se tam necítila nějak na svém místě, přestože jsme tam s kamarády zažili krásné časy.

Říkala jsem si, že musím se svým stylem něco udělat. Ne měnit - ale nejít, kam vlastně patřím. Lidi mi říkali, máš svůj styl, to je nejlepší, nemusíš být něčeho stoupenec. Ale ono je to tak nějak hezčí, někam patřit. A mít nějakou komunitu.

Brzy jsem objevila módu lolita, která poměrně dobře vyjadřovala to, co jsem uvnitř cítila. Mašle, pentle, široká sukně, spodnička, paruka, spousta dívčích doplňků. Ale nikdy jsem se jako pravá lolita neoblékala. Vadilo mi to, že nemůžu působit ani trochu vyzývavě, nemůžu mít výstřih. Navíc jsem si nechtěla připadat jako holčička, ale jako dospělá žena. Nic proti lolitě nemám, sama jsem stále členem Lolita Centrály. Ale pořád to není ono.

A potom jsem objevila konečně to pravé - barok. Nevěděla jsem, že něco takového existuje! Česká republika je dokonce kolébkou tohoto subkulturního směru. Barok přesně definoval to, co jsem vždy chtěla - okázalost, spousta doplňků, mašlí, barokní prsteny a perličky, široké sukně až na zem, korzet s odhalenými klíčními kostmi, lokny nebo paruky.

Nejdřív jsem se bála, že nebudu moct svůj nový styl realizovat. Kde seženu ty drahé sukně, kde paruku, kde korzet? Byla jsem překvapená, že to není ani tak moc těžké. Stačí najet na Votočvohoz nebo zajít do pár sekáčů. Nejsem žádná švadlenka, ale pár přehozů přes šaty, které dělají řasení, jsem si už také spíchla. Je to tak snadné!

Barokem jsem tedy už rok a kousek a už vím, kam patřím a že svůj módní styl už rozhodně nehodlám měnit.